Klidně se vzdáme i prvorozenéhoObětovali byste prvorozené dítě? Sdíleli veškeré své informace se zaměstnavatelem? Či třeba s NSA? Nejen výzkum michiganské univerzity indikuje, že cokoliv z toho uděláme raději, než bychom pročítali licenční podmínky. Jak na to přišli?
Číst licenční podmínky je děsná otrava. Ruku na srdce - kdo je kdy naposledy četl a jestli vůbec? A z toho zlomku čtenářů podmínek užívaní softwaru/služby - kolik je těch, kteří tak činí v rámci pracovní náplně či deformace? Po eliminaci všem předešlých bychom se dostali k velmi malému počtu případů, kdy si zákazník/uživatel opravdu licenční podmínky přečte, nejčastěji pod tíhou uvědomění si rizika z nich plynoucího. Toto obecné povědomí se do podoby závěru vědeckého výzkumu podařilo dostat dvojici michiganských výzkumníků Jonathanovi A. Obarovi a Anne Oeldorf-Hirschové v práci The Biggest Lie on the Internet: Ignoring the Privacy Policies and Terms of Service Policies of Social Networking Services. Soustředili se v ní na pozornost, jíž věnujeme čtení zásad ochrany osobních údajů a podmínek služby. Většina z 543 participantů studie se neobtěžovala se čtením podmínek služby sociální sítě NameDrop, která byla vytvořena pouze pro účely experimentu. 399 z nich (74 %) rovnou přešlo k odsouhlasení prostřednictvím tlačítka Quick Join, zbytek průměrně četl zásady ochrany osobních údajů 73 sekund a podmínky služby 51 sekund. Vzhledem k rozsáhlosti textů (7 977 a 4 316 slov) by však průměrné hodnoty čtení měly dosáhnout 30 minut u osobních údajů a 16 minut u podmínek služby. A aby výsledky nabraly na signifikantnosti, zakomponovali Obar a Oeldorf-Hirschová do textu:
Výsledek? Ani jedna z těchto podmínek nebyla důvodem k neodsouhlasení pro 98 % účastníků. Autoři to shrnují v záměrně suchém závěru: „Výsledky studie poukazují na to, že jedinci často zcela ignorují podmínky služby a zásady ochrany osobních údajů...“ Obar pak v dopise pro Federal Communications Commission vyvozuje, že tyto výsledky „zcela zpochybňují takzvaný model upozornění a volby“, kterým k ochraně soukromí přistupuje legislativa a který poskytovatelé služeb naplňují oznámením způsobů sběru uživatelských dat a nabídnutím možností neúčasti. Obar dopis uzavírá: „Transparentní komunikace a poskytnutí přístupu jsou výborné body, kterými začít, ale zároveň i hrozné, pokud by se jimi mělo i skončit. Je třeba udělat mnohem více, abychom zajistili, že jsou si uživatelé vědomi toho, s čím souhlasí. A že jsou ochráněni před hrozbami spojenými se sdílením dat a jejich dalším využíváním.“ Smutný výsledek experimentu jen odkazuje k podvědomé nechuti vůči blábolným textům, jejichž maximou je: není práva, na které by měl uživatel nárok - není povinnosti, kterou by poskytovatel nemohl beztrestně zanedbat (paraf. SHEA, WILSON The Illuminatus! Trilogy). Zdroje: arstechnica.com, MediaPost.com, Obar, Jonathan A. and Oeldorf-Hirsch, Anne, The Biggest Lie on the Internet: Ignoring the Privacy Policies and Terms of Service Policies of Social Networking Services (July 7, 2016)
Daniel Beránek, 14.07.2016 14:12 Ve světě, kde je každý pixel důležitý, přichází Microsoft s vylepšením, které má za cíl sjednotit vizuální zážitek uživatelů Windows. Přesun od tradiční technologie DirectWrite k efektivnějšímu využití ClearType Text... Pi, médii příliš nepovšimnutá AI asistentka běžící na velkém jazykovém modelu, vyniká emoční empatií a schopností přirozené konverzace. Díky březnové aktualizaci LLM Inflection 2.5, Pi nyní překračuje hranice mezi... Jestli se slovem revoluce běžně plýtvá, tak v souvislosti s AI se používá už pro každou blbost. Při takové inflaci významu se není co divit, když skutečnosti, které se opravdu blíží významu slova, proplují mediálním prostorem zcela... Claude 3 od Anthropic představuje novou éru v oblasti umělé inteligence, kde rychlost, přesnost a etické principy jdou ruku v ruce. Díky pokročilým vizuálním schopnostem, téměř okamžitým výsledkům a schopnosti poskytovat kontextově citlivé odpovědi se Claude 3 je... |